(1. sloka) Chtěli jsme být hrdí, chtěli jsme být silní, poslat vzkaz, co doletí až k nim. Ale v tom vzkazu byla i jiskra zloby, a teď se ptám – kdo zapálí naše domy? --- (Refrén) Až přiletí raketa jménem Praha, nebude to dar, nebude to sláva. Jen zrcadlo toho, co jsme sami chtěli, když jsme sbírali na plamen, co pálí i nás. --- (2. sloka) Dva dny stačí, a už letí miliony, na raketu, co má trefit cizí domy. Ale když jde o děti, o matky bez střechy, slyšíš jen ticho – prý nejsou peníze, prý nejsou vděky. --- (Refrén) Až přiletí raketa jménem Praha, bude to účet za naši odvahu. Ne za hrdinství, ne za mír, ale za to, že jsme zapomněli, co má mít váhu. --- (3. sloka) Tisíce jmen na seznamu dárců, s úsměvem posílají plamen do dálky. Zničit Moskvu? To chcete??? Ale nikdo se neptá, co bude zpátky, když se z dárku stane důvod k odvetě. Chybí vám slyšet sirény??? Chybí vám válka??? Asi se máte moc dobře --- (Most zlom) Nejsme v hře, kde se dá resetovat, tohle není film, kde hrdina přežije. Když se hraje o rakety, hraje se o města, a Praha není jen jméno – je to domov. --- (4. sloka) Hloupí Češi, co sbírají na rakety, myslí si, že válka je jenom na mapě. Ale když přijde plamen z druhý strany, bude pozdě říkat: „My jsme to tak nemysleli.“ --- (Závěrečný refrén) Tohle chcete? Raketu nad Vltavou? Tohle jste sbírali – ne mír, ale odvahu bez hlavy. Až se z Dany stane Praha, až se z daru stane trest a odplata, možná konečně pochopíte, co jste vlastně chtěli provedli. Vám patří pěst... --- (Závěr výkřik) Hloupý Češi – co jste to provedli?! Zaseli jste válku – a mysleli si, že to je pomoc. Až budou vaše domy hořet nebude cesty zpět a budete za to moc vy !!!! Ale to už bude pozdě hlavně díky vám...