(Verse1) Pátek večer, slivka a pivo teče proudem, s kámošem doma, smích a kouř. ,,No, ale mě to nestačí" .... Beru Maxe, vlkošedý stín, město volá, já jdu za ním. (Refrén) Když chlastáš, neber psa, čtyři promile – pohoda zlá. Max mě chránil, stál jak stráž, na záchytce ráno – tvrdá tupá má tvář. (Verse2) Čtyři tmavé hlasy, křik z ulice, „pleška se psem!“ – smích a urážky bez hranic. Pak hrozby: „Sežerem ti psa!“ otáčím se – a už to začíná: (Break akční část) Má ruka na obličej padá, Max sráží druhého, ale z boku dostávám já. Ležím na zemi, svět se točí, Max stojí nade mnou – strážce noci! (Refrén) Když chlastáš, neber psa, čtyři promile – pohoda zlá. Max mě chránil, stál jak stráž, na záchytce ráno – tupá má tvář. (Bridge) Ovčák má respekt, vojáci ho znají, policajti váhaj – střelit či ne? Radši uspali, než riskovat, Max hrdina, a já záchytka. (Verse4) Šestá večer, můžu domů, vyzvedávám Maxe, ulicí jdeme, ticho – žádný křik, žádný svět. Jen naše pohledy, co říkají víc než slova, „Tohle byla jízda“ – a noc už znova volá.... Ale tohle už ne.... (Refrén finální) Když chlastáš, neber psa, Pes to za tebe odsere. Ponaučení velké je, jasná hra, naše historka, co přežije!