(Verse1) Jel jsem jak blázen, v noci bez světel, v hlavě bordel, v srdci vztek a rebel. V hospodě hádka, pak letěl stůl, pěst, krev, siréna – a byl jsem v průseru půl. (Verse2) Tři roky v díře, kde čas se vleče, žádný slunce, jen stíny a řetězy v kleče. Na stěně čárky, v hlavě rev, čekal jsem den, kdy zas roztočím svět. (Refrén) Zpátky z pekla, zpátky na stroj, žádný lítost, žádnej boj. Jsem ten, co pad, ale vstal, život mě drtil – já to vzal! (Verse3) Lidi čumí, šeptaj: „To je ten hajzl, co jel jak ďábel, skončil v klepetech, v hajzlu.“ Ale já už neřeším, co kdo mele, mám zpátky svobodu – a to je moje střele! (Refrén) Zpátky z pekla, zpátky na stroj, žádný výčitky, žádnej boj. Jsem ten, co pad, ale vstal, život mě drtil – já to vzal! (Bridge) Motor řve jak vztek, co ve mně zůstal, v zrcátku minulost, co mě málem zkurvila. Ale já jedu, jedu dál, s větrem v ksichtě a s hlavou vztyčenou! (refrén) Zpátky z pekla, zpátky na stroj, žádný výčitky, žádnej boj. Jsem ten, co pad, ale vstal, život mě drtil – já to vzal!