(Intro) Viděl jsem tě dřív, než jsi přišla v očích těch, co se smáli moc nahlas v rukách, co mě objaly a pak pustily poznal jsem tě—už tě nečekám, táhni.... (Verse1) Zůstal jsi ve mně jako šrám ne jako rána, ale jako mapa vedl jsi mě k místům, kde už nikdo nečeká ale já tam postavil oheň (Verse2) Nezničil jsi mě, jen jsi mě změnil učil jsi mě číst mezi gesty učil jsi mě mlčet, když je třeba a mluvit, když to bolí (Refrén) Nejsem křik, nejsem rána jsem chvíle, kdy se všechno zlomí Nejsem konec, nejsem začátek jsem to, co přijde, když přestaneš věřit (tehdy jsem nevěděl, že jsi zrada…) (Bridge) V každém „brácho“ teď slyším ozvěnu ale už vím, co je pravda v každém úsměvu hledám puklinu ale už vím, co drží pohromadě (Outro) A když se vrátíš, už tě nepoznám protože jsem jiný protože jsem silnější protože jsem ten, co tě přežil (Kdo neví, co jsi byl, ať si poslechne, co jsi říkal sám…)