Sotva ráno čubka vstala, hned hlasitě zaštěkala; Sotva ráno čubka vstala, hned hlasitě zaštěkala; snad proto, abych nezapomněl, že domu hrůzy jsem to byvatel. snad proto, abych nezapomněl, že domu hrůzy jsem to byvatel. Však její hnusná řvavá polnice hlasem není žádné milnice, Však její hnusná řvavá polnice hlasem není žádné milnice, nezvěstuje lásku, jenom zášť ke všem lidem bez rozdílu, s nimiž sdílím tuto díru, a k jejich čoklům zvlášť! a k jejich čoklům zvlášť! Sotva ráno čubka vstala, hned se zase rozštěkala – Sotva ráno čubka vstala, hned se zase rozštěkala – a už, svině, nepřestala. a už, svině, nepřestala. Budu ji snad muset otrávit, abych měl už od ní klid. Budu ji snad muset otrávit, abych měl už od ní klid. Ni paničku bych neopomněl, a pak by bylo ticho v domě! a pak by bylo ticho v domě! Sotva ráno čubka vstala, hned hlasitě zaštěkala; Sotva ráno čubka vstala, hned hlasitě zaštěkala; snad proto, abych nezapomněl, že domu hrůzy jsem to byvatel. snad proto, abych nezapomněl, že domu hrůzy jsem to byvatel. Však její hnusná řvavá polnice hlasem není žádné milnice, Však její hnusná řvavá polnice hlasem není žádné milnice, nezvěstuje lásku, jenom zášť ke všem lidem bez rozdílu, s nimiž sdílím tuto díru, a k jejich čoklům zvlášť! a k jejich čoklům zvlášť! Sotva ráno čubka vstala, hned se zase rozštěkala – Sotva ráno čubka vstala, hned se zase rozštěkala – a už, svině, nepřestala. a už, svině, nepřestala. Budu ji snad muset otrávit, abych měl už od ní klid. Budu ji snad muset otrávit, abych měl už od ní klid. Ni paničku bych neopomněl, a pak by bylo ticho v domě! a pak by bylo ticho v domě!