(Verse1) Makám jak vůl, od rána do tmy, děcka, barák, žena – žádný sny. Všechno pro ně, všechno dám, ale jedno ráno zůstal jsem sám. (Verse2) Účet prázdnej, srdce v díře, ona pryč, děcka v cizí víře. Zbyl mi jen stroj a pár starejch snů, a v garáži ticho – jak v rakvi bez dnů. (Refrén) Zůstal jsem stát, když všechno padlo, život mě zlomil, ale ne zadal. Zvedám se znova, sám proti tmě, protože žít – to je jízda ve mně! (Verse3) Pak přišel zvuk – motor a smích, nový bráchové, co znají ten pich. Motoscéna mě vzala zpět, a já zas cejtím, že mám pro co jet. (Refrén) Zůstal jsem stát, když všechno padlo, život mě zlomil, ale ne zadal. Zvedám se znova, sám proti tmě, protože žít – to je jízda ve mně! (Bridge) Není to o tom, co ti vzali, ale co v sobě ještě máš. A když tě život kopne do tlamy, tak vstaneš – nebo zůstaneš v sráč. (refrén) Zůstal jsem stát, když všechno padlo, život mě zlomil, ale ne zadal. Zvedám se znova, s bráchama v zádech, protože žít – to je jízda v nářezech!