Sedí za volantem, noc už padá, světla měst mu mizí někde za záda, rádio hraje, ticho mezi slovy, kilometry plynou, jak by nebyly nový. Mapa svítí, cíl je daleko, ale on ví, že to dá, i když je to těžko, prázdný silnice, jen motor a klid, tohle je jeho svět, kde může jen žít. Dlouhá cesta, nekonečná hra, mění krajiny, ale duše stejná zůstává, každý most a každý pruh, veze si sny, i když je sám jak duch. Dlouhá cesta, světla v dálce, ujede všechno, co má v hlavě válce, není to jen hra, je to jeho svět, kde může jet dál… a nezastavit hned. Déšť na skle a stěrače hrají beat, někde v hlavě si skládá vlastní hit, zakázky, peníze, levely nahoru, ale nejde o to, jde o tu svobodu. Každý exit zná skoro nazpaměť, kolikrát jel trasu, už ani neví teď, ale stejně ho to pořád táhne zpátky, ten klid na silnici, žádný zmatky. Dlouhá cesta, nekonečná hra… A když vypne hru a zhasne svět, zůstane pocit, že někam jel, že nebyl jen tady, ale někde dál, tam, kde si všechno na chvíli srovnal. Motor utichne, ale v hlavě zní dál, že každá cesta má smysl, co si dal, zítra znova nastartuje ten sen, a pojede zas… nevím kam, jen ven.