Říkají — láska bolí, láska léčí, někdy tě zvedne, někdy tě zničí, hledám odpověď mezi řádky vět, proč kvůli jednomu člověku změníš svět. V očích chaos, v srdci ticho, jednou jsi blízko, pak zas všechno pryč je rychle, je to náhoda nebo osud píše plán? Proč i po pádu vstáváš dál a dál? Je to dotek? Je to strach? Je to jméno v nočních hrách? Je to něco, co se nedá skrýt… Co je to láska? Oheň nebo déšť? Když tě rozbije a stejně ji chceš. Co je to láska? Nebe nebo pád? Když kvůli jednomu člověku přestaneš se bát. Co je to láska? Řekni, kdo to ví… Proč umí uzdravit a zároveň ničit sny… Možná není dokonalá, možná dělá rány, možná je v těch chvílích, co nejsou napsaný v plánech, ve zprávách ve dvě ráno, v obyčejným „jsi tu?“ v tom, že někdo zůstane, i když ztratíš půdu. Není jen pohádka ani filmový happy end, spíš dva nedokonalý lidi proti všem, a i když svět kolem padá na zem, držíš se něčeho, co neumíš vysvětlit slovem. Tak co je to láska? Otázka bez hranic… Čím víc ji chápu, tím chápu míň. Co je to láska? Oheň nebo déšť? Když tě rozbije a stejně ji chceš… Co je to láska? Možná jen ten stav, kdy někoho pustíš blíž… a dáš mu svoje „já“…