1. sloka Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla, přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla. Díval se na mě oddaně, já měl jsem trochu trému, tak vtiskl jsem mu do dlaně lahvičku od parfému.[ ��Refrén] A proto prosím věř mi, chtěl jsem ho žádat, aby mi mezi dveřmi pomohl hádat, co mě čeká – a nemineee, co mě čeká – a nemine.[ ��2. sloka] Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky, debatujíce o Bohu a hraní na vojáky. Do tváře jsem mu neviděl, pokoušel si ji schovat, to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat. [��Refrén] A proto prosím věř mi... (opakování) [�3. sloka] Když novinky mi sděloval u okna do ložnice, já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice. A tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi, však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy. ��[Refrén] A proto prosím věř mi, chtěl jsem ho žádat... [Refrén]