(Verse1) Pro velký firmy jsi hovno. Uvědom si to hned. Dřel jsi u stroje roky, teď tě vyplivnou zpět. Měl jsi svý místo, svý zázemí, svůj vercajk a svůj klid. Teď ti řekli: „Sbal se,“ nemáš se kam skrýt. (Refrén) Až tě vyhodí, pochopíš. Že v tomhle soustrojí jsi nic. Jenom opotřebenej díl, co už nedá víc. Zklamání studí jak ocel, pachuť oleje v ústech máš. Tvoje ruce jsou prázdný, celej život jim vyčítáš. (Verse2) Šatna je zamčená, skříňka je cizí, tvý jméno na bráně zmizí. Pot a krev v základech haly, všichni se na tebe vykašlali. Byl jsi tam doma, znal každej zvuk, teď jsi pro ně jen... vyřízenej kluk. Zázemí v troskách, víra je pryč, zbyl jenom vztek a v zádech bič. (Refrén) Až tě vyhodí, pochopíš. Že v tomhle soustrojí jsi nic. Jenom opotřebenej díl, co už nedá víc. Zklamání studí jak ocel, pachuť oleje v ústech máš. Tvoje ruce jsou prázdný, celej život jim vyčítáš. (Outro) Nechal jsi..... Vercajk na stole. Prázdná skříňka. Pro ně jsi hovno. Prostě... nic.... Usměj se čuráku, jedeš dál....