Ze samoty dívám se na verbež, jak Marťan na Zemi cítil by též či jak pozemšťan by se tak tvářil, kdyby se až z budoucnosti vrátil, že lidi, to posud jsou divoši, leč kulturou pyšně se honosí; že trápí, zabíjejí se navzájem; že ničí sami sebe, ničí Zem, trýzní zvířata a žerou maso, jak v úrovni s kanibalskou chasou. Tu upřímnost si pletou s hloupostí a pravdu zavrhují se zlostí. Tak jak Marťan či kdos z příštích věků, nechápu to a je mi to k vzteku. A tak vznikají mi hned trampoty, když nejsem sám v svém ráji samoty. A tak vznikají mi hned trampoty, když nejsem sám v svém ráji samoty. A tak vznikají mi hned trampoty, když nejsem sám v svém ráji samoty. Nejsem hmota bez vůle rozměklá, jsem Misantrop - vyšší typ člověka! Kdokoli může jím snad taky být, pakliže bude moci a taky chtít. Být prostým člověkem, tak se stydím. Jsem Misantrop, lidi nenávidím! Být prostým člověkem, tak se stydím. Jsem Misantrop, lidi nenávidím! Být prostým člověkem, tak se stydím. Jsem Misantrop, lidi nenávidím!