Znásilnění, jako jednorázový akt penetračního ukojení, je hned odbyto, ale znásilnění svobody je mnohem horší: oběť zažívá hrozné post-traumatické stavy a nezřídka umírá. Zabili veškerou volnost, denně ji zabíjejí, denně je na jatkách, každý den masakr. K tomu to vždy směřovalo. A nelepší se to, je to čím dál horší. Je to v nich, je to v lidech, je to v jejich zparchantělé přirozenosti, v jejich chlupatém přirození, v jejich lepkavé dotěrnosti. Znamená to nikdy nebýt sám, nemít na sebe čas, trávit život jako novodobý otrok ve dvanáctihodinových směnách prakticky jen za byt a stravu, snášet strkání zasopleného frňáku do našeho nedotknutelného soukromí, mít za zadkem neustále nějakého vztyčeného čuráka, navlečeného do taláru místo do šprcky, který má tu drzost ti říkat, co máš dělat nebo nedělat a radit ti, abys zůstával ohnutý s vystrčenou prdelí nebo s roztaženýma nohama, že je to ta nejpříjemnější poloha. Pro něj možná. Pro ně určitě. Pro mne nikdy! A proto dím : „Nenávist, jedině nenávist ! Seru vám na lásku ! Ta mne nezahřeje. Copak se vás nikdy nezbavím, Holoto protivná ? Je mi z vás divná zima, Jež nepookřeje. Nenávist, jedině nenávist ! Seru vám na lásku ! Ta mne nezahřeje. Přeji si lepší klima Ptáčků zpěváčků radostný hvizd A slůvka obdivná Pro vás šel bych světa kraj. Duj, větře, duj, Fuj na lidi, fuj ! A hudbo sfér, ty hraj ! Jen nenávist, jedině nenávist ! Mé motto je jak prutu svist : Menschenhass macht frei !“ A proto dím : „Nenávist, jedině nenávist ! Seru vám na lásku ! Ta mne nezahřeje. Copak se vás nikdy nezbavím, Holoto protivná ? Je mi z vás divná zima, Jež nepookřeje. Nenávist, jedině nenávist ! Seru vám na lásku ! Ta mne nezahřeje. Přeji si lepší klima Ptáčků zpěváčků radostný hvizd A slůvka obdivná Pro vás šel bych světa kraj. Duj, větře, duj, Fuj na lidi, fuj ! A hudbo sfér, ty hraj ! Jen nenávist, jedině nenávist ! Mé motto je jak prutu svist : Menschenhass macht frei !“