Pod maskou schovaný ticho, co neumí mluvit o ranách, tisíc světů pod nohama, tisíc jmen ztracených v mapách. Lovec stínů, dítě bouří, život psaný mezi řádky, vesmír učí: neptat se moc, jen přežít další pády. Cizí planety, studený nebe, motory řežou noční klid, nikdo tu nevěří na zázraky, každý chce jen dál žít. Pak přijdou oči plný hvězd, malý ruce, zvláštní klid, a něco, co mělo být jen úkol… začne znamenat víc. Protože někdy stačí jeden pohled, aby se změnil celý směr, i ten, kdo dávno zavřel srdce, najde cestu ven. Letíme nocí bez návratu, pod světlem vzdálených sluncí, dva ztracený světy v jednom letu, co osud potichu spojí. Není to krev, co tvoří rodinu, není to jméno ani znak, ale ten, kdo zůstane vedle tebe, když kolem padá celý svět na prach. A kdyby galaxie shořela, a hvězdy přestaly zářit tmou, já budu stát dál jako strážce hvězd… dokud půjdeš se mnou. Na ramenou starý zákony, v očích roky bez domova, světlo mečů, prach a války, příběh psaný od znova. Utíkáme před minulostí, co se drží jako dým, ale některý věci neutajíš, ani když jsi zvyklý být stín. Malá síla v malým těle, větší než kdo čekal kdy, a já sleduju, jak ve tmě roste něco silnějšího než sny. Možná jsem nikdy neměl věřit, možná jsem nikdy neměl chtít, ale člověk, co žil jen pravidly, se naučil chránit víc než svůj klid. Letíme nocí bez návratu, pod světlem vzdálených sluncí, dva ztracený světy v jednom letu, co osud potichu spojí. Není to krev, co tvoří rodinu, není to jméno ani znak, ale ten, kdo zůstane vedle tebe, když kolem padá celý svět na prach. A kdyby galaxie shořela, a hvězdy přestaly zářit tmou, já budu stát dál jako strážce hvězd… dokud půjdeš se mnou. Slyším motory ve tmě, vidím planety bez jmen, tolik bitev za námi, tolik dalších před námi jen. Ale některý pouta nejdou zlomit, ani časem, ani válkou, domov někdy není místo… domov může letět s tebou dálkou. Když se vesmír začne hroutit, když se štěstí rozpadá, kdo zůstane stát vedle tebe, ten pravdu o sobě nezapře dál. Bez korun, bez slávy, bez potlesku, jen dva stíny proti tmám, a možná právě v tom je síla… že už na to nejsi sám. Letíme nocí přes mlhoviny, nad světy ztracených králů, příběh, co neměl nikdy začít, přepsal pravidla galaxii v dáli. Není to osud, není náhoda, co drží naše kroky dál, ale tiché „jsem tady s tebou“… když se kolem rozpadá celý sál. A kdyby hvězdy jednou zhasly, a čas nám vzal poslední směr, ponesu světlo skrz nekonečno… dokud budeš věřit.