Je Samain, keltský Nový rok, období temna a spirituálních ohňů. Krajinou se převalují mlžné opary a nehmotné hadry stínů. Zatmění Měsíce. Je zima. A od úst neznámého misantropického světce v prostém černém rouchu s kápí stoupá pára. Až jej potkáte, nemluvte na něj, neodpověděl by vám, neboť lidská řeč jej popouzí a lidi nenávidí. Spíše se mu vyhněte, je nedůtklivý a neoplývá důvěrou v lidský rod. Je to škarohlíd. On je pro vás Sargasovým mořem, zatímco vy jste pro něj otravným hmyzem, nebezpečným, zlým, škodlivým, zkaženým a hloupým. Považuje právem lidský rod za nejnižší mezi zvířaty, kdežto lidé si myslí neprávem pravý opak. Působí mylným dojmem plachosti a stydlivosti, ale to je jen jeho patos distance, štítivost, pohrdání a hluboká nenávist k lidem. Je sám a mlčenlivý jako listopadový les. Nyní kráčí volně a zvolna. Je sám a mlčenlivý – je svobodný! Jeho jméno je Misantrop.