Kolikrát sis říkáš, že už nemáš sílu jít, že sny jsou jenom stíny, co se bojíš zachytit. Svět ti zavřel dveře přímo před očima, ale uvnitř pořád hoří tvoje vlastní jiskra. Někdy cesta bolí víc, než čekáš, někdy pravdu hledáš v cizích větách… Takový je svět, někdy bere, někdy dává, jednou padáš dolů, jednou vstáváš znova vstát. Nevzdávej svoje srdce, i když noc je příliš tmavá, po každém dešti slunce učí nás se zase smát. Takový je svět… takový je svět… Ne každá slza znamená, že prohráváš, ne každé ticho říká, že už nemáš dál kam jít. Možná právě teď se tvoje hvězda rodí, i když ji ještě nevidíš. Někdy stačí jenom chvíli věřit, že i zlomené sny můžou znovu zářit… Takový je svět, někdy bere, někdy dává, jednou padáš dolů, jednou vstáváš znova vstát. Nevzdávej svoje srdce, i když noc je příliš tmavá, po každém dešti slunce učí nás se zase smát. Takový je svět… takový je svět… Až budeš stát na hraně svých obav, nezapomeň — nejsi sama… i bouře jednou skončí, a ráno přijde k nám… Takový je svět, ale pořád stojí za to snít, drž se toho světla, co tě učí znovu žít…