Tvá láska bolí, Eróte: poutá lidi k sobě, činí je nesvobodnými a je příčinou strasti a přelidněnosti; avšak moje nenávist je naveskrz slastná: lidi od sebe odlučuje, je osvobozuje a zbavuje tuto planetu hanebné lidské jsoucnosti, jíž ji zamořili. A není tato nenávist cit nikterak nehezký, nízký, hrubý, primitivní nebo nevědomý (Já věru dobře znám své důvody!). Má nenávist k lidem je naopak cit krásný, jemný a ušlechtilý, vzbuzující touhu vyjádřit jej i poeticky a filosoficky. Nenávidět člověka lze i krásně a moudře, to jsi nevěděl? Pohleď, má nenávist k lidskému rodu je krásným uměním, pravým uměním nelidské poezie a moudrosti! Teprve jako umělecké dílo je tato nenávist posvěcena, povznesena, posilněna – a nakonec i vítězna! A Já chci teď celý svět učiti vysokému umění této krásné nenávisti! Ať zítra nenávidí, kdo dnes ještě lidi miloval, a ten, kdo je už nenáviděl, ať je také zítra nenávidí! Ať zítra nenávidí, kdo dnes ještě lidi miloval, a ten, kdo je už nenáviděl, ať je také zítra nenávidí! Ať zítra nenávidí, kdo dnes ještě lidi miloval, a ten, kdo je už nenáviděl, ať je také zítra nenávidí!